Park Dessau-Wörtliz, zahradní klenot na seznamu UNESCORozsáhlý parkový areál
Dessau-Wörlitz je dílem knížete
Leopolda III. Fridricha Františka Anhaltsko-Desavského, který vládl ve druhé polovině 18. století malému německému státečku na středním Labi a Muldě. Kníže v mládí procestoval Itálii, Francii, celkem třikrát navštívil Anglii. Na základě těchto zkušeností se rozhodl pod vedením architekta
Friedricha Wilhelma von Erdmannsdorf upravit své sídlo a především
zahrady tak, aby odpovídaly tomu nejlepšímu, s čím se na svých cestách setkal. Wörlický park se stal prvním krajinářským parkem na evropské pevnině a jeho hlavní budova,
letohrádek Wörlitz, je první německou klasicistní budovou. Rovněž
Gotický dům, tedy budova ve stylu romantické novogotiky, byla ve své době novum. Park byl postupně utvářen v průběhu 40 let. Vznikl tak jedinečný celek jak po zahradnické, tak po architektonické stránce. Nacházejí se tu budovy, které připomínají stavební slohy od antiky až po soudobý klasicismus, empír a romantismus. Už současníci přezdívali Wörlickému parku pro jeho rozsáhlost a mimořádné bohatství zahradní architektury Gartenreich – „Zahradní říše.“
Celý park se rozkládá na ploše 142 km
2 a zabírá většinu území někdejšího desavsko-anhaltského knížectví. Leopold Fridrich František ho plánoval jako jakýsi obraz světa. Jeho jádro tvoří zámeček Wörlitz, dále jsou pak různé tematicky pojaté uzavřené zahradní celky kolem různých letohrádků, odpočinkových sídel dalších členů anhaltsko-desavského rodu (Oranienbaum, Mosigkau, Luisium, Georgium, Groβkühnau). Celá areál je velice propracovaný, protínaný celým systémem os, průhledů, paprskovitě rozvržených stromořadí i alejí soch. K celkovému dojmu přispívají ještě rozlehlá jezera a kanály, po nichž je možné se plavit na
gondolách. Odráží se v něm soudobá filosofie osvícenství a najedeme tam řadu odkazů na literární a filosofická díla. Měl mít i vzdělávací funkci, ukazovat návštěvníkům nové zahradnické a hospodářské technologie, připomínat jim potřebu života v souladu s přírodou, četné a různé můstky demonstrovaly rozvoj stavebnictví.
BERLÍN se doslova mění před očima a vyrůstají zde celé moderní čtvrti. Velmi bohaté jsou sbírky zdejších muzeí. Na zájezdu do
Berlína poznáte obě části ještě poměrně nedávno rozděleného města a sami posoudíte, co z doby rozdělení zůstalo a co se změnilo. Možná dáte na zájezdu do
Berlína přednost klidné samostatné procházce a posezení v berlínské kavárničce.
Německý parlament (Bundestag) zasedá
v historické budově Reichstagu, kterou jedinečně obnovil architekt Sir Norman Foster. (Pro originální využití venkovního světla k vytápění je budova nazývána ekologickou stavbou).
Postupimské náměstí (po výstavbě zdi zcela zaniklé) povstalo z ruin v nebývalé kráse – dnes soubor staveb od různých architektů pospojovaných pasážemi, podchody, apod.: jednu atriovou část projektoval italský architekt Renzo Piano, druhou část náměstí financovala firma Sony, tvoří centrum náměstí přikryté průsvitnou střechou symbolizující japonskou sopku Fudžijamu, pozoruhodná budova Západo-berlínské filharmonie (architekt Hans Scharoun) a v posledních letech pak celek budov, k nimž patří Gemäldegalerie s jedinečnými sbírkami od středověku do 18. století, Uměleckoprůmyslové muzeum, Neue Nationalgalerie (malířství 20. století) a muzeum hudebních nástrojů
Židovské muzeum v BerlíněŽidovské muzeum (Jüdisches Museum Berlin) je pozoruhodné už svou originální a mnohavýznamovou architekturou. Je dílem Davida Liebeskinda, původem polského Žida žijícího v Americe. Samotná muzejní budova z oceli a skla má vypovídat o životě a osudech Židů v
Berlíně a o tragédii holokaustu. Zvláštní tvar se záhyby a zašpičatělými hranami připomíná část hvězdy a symbolizuje tak rozbitou Davidovu hvězdu. Dovnitř se vchází podzemní chodbou a dlouhé úzké síně s křivými stěnami a svažujícími se podlahami mají vzbuzovat dojem prázdnoty a izolace. Expozice má mnoho oddělení: počátky židovstva, středověk, raný novověk do r. 1800, tradice a změny v 19. století, rodinný život, potom období od 1. světové války do r. 1933 a nacistickou éru - pronásledování a vyhlazování. Některé chodby vedou k Věži holokaustu bez oken. Poslední části Židovského muzea jsou věnovány modernímu a současnému židovství. K muzeu patří i několik prázdných prostor, které symbolizují opuštěnost a zmařené naděje. Přilehlá Zahrada exilu a emigrace připomíná jak vznik státu Izrael, tak vynucenou emigraci. Je zde skupina 49 nakloněných sloupů, z nichž jeden symbolizuje
Berlín .
Pergamonské muzeumBerlínské Pergamonmuseum patří ke komplexu muzeí na
Muzejním ostrově. Bylo otevřeno v roce 1930 a patří k prvním evropským muzeím, která byla plánovaná pro expozici velkých architektonických exponátů. Nachází se zde starověké i středověké nálezy a umělecké předměty, převážně z oblasti Předního východu. Základ tvoří antické sbírky braniborských kurfiřtů ze 17. století, doplněné v dalších staletích a především rozšířené o veliké množství archeologických nálezů z konce 19. a počátku 20. století. Muzeum je rozděleno na tři části:
Sbírku antických památek, Muzeum Blízkého východu a Muzeum islámského umění. Ve Sbírce antických památek je především veliké množství nálezů z maloasijského Pergamonu, mezi nimi i překrásný Pergamský oltář z roku 170 př. n. l. se skvostnými reliéfy, dále řecké i římské sochy z měst na pobřeží Malé Asie, římskou trhovou bránu z Milétu, veliký Médein sarkofág s reliéfem a římské mozaiky. V Muzeu Blízkého východu lze vidět řadu starověkých nálezů z Babylonie, Asýrie, Persie, Sýrie a Palestiny. Je tu další veliká chlouba muzea - mohutná (byť neúplná)
Ištařina brána z Babylónu z modrých cihel zdobená draky a býky. Je tu také část zdi z barevných cihel s obrazem muže s oštěpem z Dáreiova paláce v Súsách, nebo rekonstrukce asyrského paláce s artefakty z 12. století př. n. l. Konečně Muzeum islámského umění se zaměřuje na islámské kultury Předního východu. Základ sbírky tvoří množství skvostných orientálních koberců z Malé Asie, Egypta, Íránu či Kavkazu, které věnoval
Berlínu Wilhelm von Bode. Dále je tu reliéf z průčelí jordánského pouštního hradu Msatta, nádherný mihráb (výklenek v mešitě) z 18. století z keramických cihel, dovezený z íránského města Kašán, nebo Halabská místnost, červená táflovaná přijímací místnost ze 17. století z kulturního města Haleb (Chalpa, Aleppo) v Sýrii.