Vídeň po stopách Habsburků a secese, výstava Klimt (A147-15)

Zajímavosti

Historická výstava Evropa ve Vídni. Vídeňský kongres (červnový termín zájezdu)
Před 200 lety se Vídeň stala na řadu měsíců skutečným středobodem politického a kulturního života v Evropě. Po Napoleonově pádu byla Evropa rozvrácená a její politická mapa se změnila k nepoznání. K tomu, aby se tato situace nějak uspokojivě vyřešila pro všechny země a jejich panovníky, bylo potřeba velmi složitých diplomatických jednání. Hlavy států a jejich zástupci se proto sešli na Vídeňském kongresu, aby jednali o míru a novém uspořádání Evropy. Vleklá diplomatická jednání si státníci zpříjemňovali různými společenskými požitky různého druhu, především schůzkami v salónech vídeňských dam i na různých slavnostech. Vídeňské kavárny zažívaly velký rozkvět, setkávala se tu mezinárodní společnost, občas je - byť formálně inkognito - navštěvoval i sám císař. A díky četným plesům se mluvilo dokonce o „tančícím kongresu.“ Ostatně právě tehdy Vídeň objevila kouzlo valčíku. Na vídeňských bálech zářily čtyři dcery vévody Kuronského, mezi nimi kněžna Kateřina Vilemína Zaháňská, která tehdy prožívala romanci s rakouským kancléřem Metternichem… Do císařské Vídně přicházela řada umělců z různých zemí a domácí umělci nabývali větší elán a inspiraci. Rozsáhlá výstava v Belvederu připomíná tyto tak pozoruhodné časy, zaměřuje se jak na politiku, tak na společenské dění, umožňuje poznat ducha doby prostřednictvím portrétů panovníků a státníků, dobových obrazů Vídně, maleb soudobých výjevů, karikatur, ukázek empírové módy, nábytku a drahého stolního náčiní, dokumentů vč. desek se závěrečnými akty kongresu, ale i hudby.

Výstava Klimt a Ringstrasse
V roce 2015 se ve Vídni připomíná 150. výročí počátku výstavby okružní ulice Ringstrasse. Tato doba se považuje za mezník ve vývoji Vídně i ve vývoji místní architektonické a umělecké tvorby. Široká okružní třída vybudovaná kolem historického centra představuje významný architektonický celek a stala se mezníkem mezi starou a moderní Vídní. Vznikla na ní řada výstavných budov, sídle předních administrativních a kulturních institucí (Parlament, divadlo Burgtheater, budovy Uměleckohistorického a Přírodovědeckého muzea), s bohatou sochařskou a malířskou výzdobou.
Právě výstavbou Ringstrasse začíná vrcholné tvůrčí období Gustava Klimta.
Výstava se zaměřuje na umění spjaté s výstavbou Ringstrasse – díla Makarta, Rahlse a Klimta, zahrnuje v sobě ukázky výzdoby interiérů významných budov a paláců, návrhy a nákresy, nábytek a další součásti vybavení přepychových interiérů včetně exponátů ze soukromých sbírek.

Poznámky

Lipicáni a španělská jezdecká škola
Proslulé plemeno bílých koní (hříbata se rodí tmavá, dospívající koně postupně vybělují) pochází ze starých španělských plemen, podobně jako jejich vzdálení příbuzní z Čech - kladrubáci. Jejich předky přivedli Habsburkové v 16. století do rakouských zemí. Plemeno bylo vyšlechtěno především v hřebčíně v Lipici (tehdy pod habsburskou vládou). Není bez zajímavosti, že hřebčín založil roku 1580 arcivévoda Karel Štýrský, nejmladší syn Ferdinanda I. a otec císaře a krále Ferdinanda II., tedy Habsburk, který jinak zůstává zcela ve stínu významnějších příslušníků svého rodu. Již dříve, roku 1572, však vznikla ve Vídni u císařského dvora Španělská jezdecká škola, dnes neodmyslitelně spojená právě s lipicány. Původně sloužila k výcviku mladých šlechticů v jízdě na koni a ze začátku se v ní používalo koní dovezených ze Španěl (odtud název).
Když se rozpadla habsburská monarchie, ztratila Vídeň hřebčín v Lipici. Po dlouholetých a složitých jednáních byl chov lipicánů na rakouské půdě přeložen do hřebčína v Piberu. Právě odtud pocházejí sněhobílí koně, kteří oslňují diváky z celého světa svými výkony na přehlídkách Španělské jezdecké školy. Chov bělostných koní nicméně pokračuje nerušeně i v původním hřebčíně v Lipici.

Vídeňské kavárny

V historickém centru Vídně se nachází na 800 kaváren. Kavárenská kultura má ve Vídni tradici již téměř 300 let. Rakušané se seznámili s kávou samozřejmě prostřednictvím Turků, kteří na ně v minulosti často útočili. Po obléhání Vídně roku 1683 prý prchající turecká armáda po sobě zanechala pytle kávových zrn a Vídeňané přišli exotickému nápoji na chuť. Ve skutečnosti je ovšem prodej kávy doložen až počátkem 18. století, jen nedlouho předtím, než arménský obchodník přivezl kávu i do Prahy.
Obyvatele Vídně navštěvují kavárny často a rádi. V mnohých panuje dosud kavárenské prostředí jako na počátku 20. století – lidé si sem chodí posedět, přečíst noviny, často tu prosedí odpoledne.
Ve vídeňských kavárnách dostanete:
Mokka, Schwarzer – černá káva
Brauner (hnědá káva) – káva s trochou mléka
Melange – do poloviny káva, do poloviny horké mléko
Goldener – zlatá káva
Milchkaffe – bílá káva
Türkischer Kaffe – turecká káva
Kapuziner, Franziskaner, Einspänner – káva se šlehačkou – vlastně nám známá „vídeňská káva“.
A různé druhy ochucené kávy – např. Maria Theresia s pomerančovým likérem…

Nejslavnější kavárny jsou například tyto:
Café Sacher – kavárna, kterou proslavil zejména vynikající Sachrův dort. Patří k ní zimní zahrada s výhledem budovu Opery
Café Museum – nachází se u kostela sv. Karla Boromejského a proslula zejména jako místo setkávání legendárních vídeňských umělců – malířů Klimta, Kokoschky, a také architektů Adolfa Loose a Otto Wagnera.
Café Hawelka – nachází se poměrně blízko dómu i Hofburgu. Jak naznačuje jméno, zakladatelem byl vídeňský Čech Leopold Havelka a zdejší specialitou jsou české povidlové buchty paní Havelkové. Tuto kavárnu navštívili např. Andy Warholl či Václav Havel.
Café Central- slavná kavárna, ve které míval na sklonku 19. století jednání i tehdejší poslanec na Říšské radě Tomáš Garrgiue Masaryk.
Landtmann beim Burgtheater – největší vídeňská kavárna, založená roku 1873. Hosty zde byla spousta slavných osobnosti - Sigmund Freud, „Beatlesák“ Paul McCartney, herečky Marlene Ditrichová a Romy Schneiderová anebo americká první dáma Hillary Clintonová.
Café Hofburg – vznešená kavárna v sousedství císařského sídla.
Café Demi - rovněž kavárna v sousedství Hofburgu. Cukrář Demi vyráběl pro císařovnu Alžbětu (Sissi) její oblíbené sladkosti, fialkové bonbóny.
Demel – další kavárna, kterou měly v oblibě i císařovny, tradice 200 let. Krásný interiér, Sachrův dort i vynikající kremrole.
Café Bellaria – typická tradiční kavárna na Kärntnerstrasse, kde se už přes 150 let podávají výborné moučníky.