Benátky, ostrovy a výstava La Biennale 2015 (A46c-15)

Zajímavosti

Benátské ostrovy Murano, Burano, Torcello
Ostrov Murano vlastně tvoří skupina menších ostrůvků propojených mosty. Proslul jako místo, kde se vyrábí ušlechtilé benátské sklo. Jeho sláva počíná rokem 1291 - tehdy bylo rozhodnuto, že všechny sklářské dílny a pece musejí být vystěhovány z centra Benátek kvůli nebezpečí požáru i nepříjemnému kouři. Ostrov sklářů získal autonomii, dokonce razil vlastní mince a sklářští mistři se těšili privilegovanému postavení, měli však přísně zakázáno se stěhovat - mohli být trestáni i smrtí. O někdejším bohatství a sebevědomí svědčí dodnes výstavný dóm Santa Maria e Donato, klenot, který by návštěvníci Benátek neměli minout. V Palazzu Giustiniani je muzeum skla s úžasnou sbírkou historických i moderních výrobků. Na ostrově je dodnes celá řada sklářských dílen a obchodů.
Burano, ostrov rybářů, je hustě obydlený. Podél kanálů jsou vystavěny uličky s malými, velice pestrými domky. Burano se proslavilo výrobou přepychových krajek. Zejména v 18. století se místní paličkované a šité krajky staly významným vývozním zbožím. S nástupem průmyslu krajkářství skomíralo, ale v roce 1872 byla k jeho podpoře založená škola krajkářek. Některé krásné výtvory buranských žen si lze prohlédnout v muzeu krajky, především šité krajky, které byly nesmírně náročné a jejich výroba trvala celé týdny. Ostrov protkaný kanály je nesmírně malebný
Torcello, třetí ostrov benátské laguny, je nyní opuštěný. Přitom právě tady žili první obyvatelé Benátek, kteří sem uprchli v polovině 5. století před nájezdy Hunů z pobřežního města Altinum. kolonie se stala významným centrem obchodu a sídlili tu biskup z Altina. Údajně tu žilo až 20 000 lidí, postupně se však osídlení přesouvalo dál na západ. Zůstal tu jen překrásný byzantský kostel, někdejší katedrála Santa Maria Assunta z roku 639 a sousedící kostel Santa Fosca z 11.-12. století s překrásnými mozaikami. Proti nim se nachází poněkud bizarní památka - kamenný stolec nazvaný Attilův trůn, ačkoliv patříval spíše místními podestovi nebo biskupovi.. Ve dvou palácích ze 14. století se nachází místní muzeum.

Poznámky

56. bienále v Benátkách
Téma letošního festivalu bienále umění je „All The Worlds Future.“
Základním tématem má být sepětí umění se současným světem. Festival se snaží podchytit to, jakou úlohu hrají umělci a umění ve světě plném změn, převratů i katastrof, jakým způsobem mohou zachycovat onu proměnlivou soudobou skutečnost a jakým způsobem poutají pozornost a ovlivňují lidstvo. Zároveň má být znázorněn také vývoj samotného benátského bienále, dráha, kterou opsalo za 120 let své existence. Ředitel 56. ročníku benátského bienále Okwui Enwezor se na bienále sám představí jako dirigent celkového koncertu umělců, aktivistů, publika a veškerých přispěvovatelů.
Na festivalu se objeví tři dílčí témata: 1. Životnost (Vitalita) – výstava je pojatá jakožto projekt, který má nějaké trvání v prostoru a čase, je tedy neustále neúplný, nedovršený a rozvíjející se, strukturovaný ve svém průběhu. 2. Zahrada nesouladu - areál zahrad Giardini, spolu s Centrálním pavilónem, Corderií, zahradou Arzenálu a několika dalšími místy v Benátkách, budou pojaty jakožto prostor pro zkoumání současného „stavu věcí“ a proměn v globálním měřítku. Samotné Zahrady ve svém nynějším zchátralém stavu mezi okolními pavilóny se stanou symbolem světa, který se vymkl všemu řádu a je zmítán mezinárodními konflikty. 3. Kapitál – živé čtení. Marxův Kapitál je zde nahlížen jako klíčové dílo v tomto všeobecném „zmatení věcí“. Marxův spis znamenal velký podnět a inspiraci pro mnoho světových myslitelů, ekonomů, teoretiků politiky na celém světě, a znamenal tedy výrazný mezník na cestě k moderní společnosti. Proto je mu věnován velký bibliografický projekt v Centrálním pavilónu.
Na základě těchto témat se mají umělci na letošním bienále v Benátkách ponořit do hlubin současného stavu věcí a ve svých dílech a projektech potom zachytit, jak se věci jeví. Festival takto demonstruje vztahy mezi skutečností, uměním a publikem.
Pro Československý pavilón na bienále v Benátkách vytvořil tentokrát expozici známý umělec Jiří David (mj. autor srdce na Pražském hradě či Klíčové sochy v Českých Budějovicích na Senovážném náměstí) spolu s Katarínou Rusňákovou. Dílo má název Apoteóza a podtitul Kde domov můj. Je to záměrný odkaz na poslední obraz z Muchova cyklu Slovanská epopej (Muchova Apoteóza znázorňuje triumf Slovanů po první světové válce a jejich naději do budoucna). Návštěvníci uvidí téměř prázdný vnitřek pavilónu, Davidovo dílo bude umístěno zcela vzadu a ještě zepředu zakryto bílým panelem. Téma jistě připomíná současné stoleté výročí první světové války a blížící se sté výročí vzniku Československa, podněcuje k úvahám o pojmech vlast či lid a o významu slovanství v minulosti i současném světě.